Rodiče tříleté Emy se rozhodli ukončit svůj vztah. Matka, zdravotní sestra, a otec, učitel autoškoly. Rodiče měli od začátku rozdílné představy o tom, jak budou o dceru pečovat. Matka trvala na tom, že Ema patří výhradně k ní. Otec naopak věřil, že dcera potřebuje oba rodiče stejně, a proto žádal střídavou péči.
Zatímco se otec snažil dohodnout a hledat kompromisy, matka si dělala vše po svém. Věřila, že díky své profesi zdravotní sestry nejlépe ví, co je pro dceru správné. Otce nebrala jako rovnocenného rodiče, naopak mu v kontaktu s Emou bránila, dělala naschvály a ignorovala jakékoliv dohody.
Otec se proto obrátil na OSPOD. Matka podala k soudu návrh na svou výlučnou péči s kontaktem pro otce 1x za 14 dní od pátku do neděle.
Soudní tahanice a podezření na Münchausenův syndrom by proxy
Situace se stupňovala. Matka byla stále neústupnější a začala tvrdit, že Ema má různé zdravotní komplikace, kvůli kterým ji nemůže předávat otci a upozorňovala na nevhodné podmínky u otce. „Pokaždé, když se od otce Emička vrátí, má kašel a pak to musím dávat dohromady. Otec má v bytě silné alergeny, neuklízí.“ říkala matka.
Otec zase oponoval „Pokaždé, když dceru od matky přebírám, má kašel, rýmu a musím s ní zůstávat doma.“ I přes opakovaná šeření u rodičů a jednání na OSPOD se situaci nedařilo zklidnit.
Oba rodiče zahlcovali soud četnými návrhy na vydání předběžných opatření.
Soud si nechal vypracovat znalecké posudky z oboru psychologie, které potvrdily, že střídavá péče by byla pro dítě vhodná. Pro střídavou péči nahrávala i malá vzdálenost bydlišť obou rodičů a zajištění jednoho školského prostředí.
Přesto matka odmítala rozhodnutí přijmout a dál se snažila Emu udržet výhradně u sebe. OSPOD si vyžádal zprávy od pediatra, které pouze potvrdily, že Emička trpí častými, ale běžnými respiračními nemocemi.
V jednu chvíli mi začalo vrtat hlavou, zda matka nemanipuluje se zdravotním stavem dcery úmyslně. Vždy, když se objevilo nějaké onemocnění, matka nechávala dceru nadstandardně vyšetřovat a častokrát „pro jistou“ hospitalizovat.
Objevilo se podezření na Münchausenův syndrom by proxy, tedy situaci, kdy rodič zveličuje nebo dokonce vytváří zdravotní problémy dítěte, aby si udržel kontrolu. To se nakonec nepodařilo prokázat, ale ukázalo se, že matčino chování začíná být pro Emu škodlivé.
Dohled nad výchovou – ochrana dítěte před vlastním rodičem
I přes matčin odpor rozhodl soud o střídavé péči v intervalu týden/týden. Matka se do rozhodnutí odvolala a začala dceru neustále omlouvat ze střídání kvůli údajným nemocem.
OSPOD vyhodnotil, že situace dosáhla kritického bodu – dítě bylo ohroženo ve smyslu § 6 zákona o sociálně-právní ochraně dětí. Ve správním řízení bylo nařízeno opatření dohledu nad výchovou dítěte, což znamenalo, že OSPOD začal situaci aktivně sledovat a pravidelně vyhodnocovat, zda nejsou porušována Emina práva.
§ 6 zákona 359/1999 Sb., o sociálně právní ochraně dětí, se zaměřuje na děti, které jsou považovány ohrožené a je třeba mu poskytnout sociálně-právní ochranu:
- dítě je týráno, zneužíváno, zanedbáváno,
- žije v prostředí, které ohrožuje jeho vývoj,
- je bez péče nebo v péči, která ohrožuje jeho zdravý vývoj,
- vede rizikový způsob života (např. útěky, záškoláctví, závislosti)
- je ohroženo chováním rodičů nebo jiných blízkých osob,
- ocitlo se v jiných vážných životních situacích.
Matka s tím nesouhlasila a podala stížnost na sociální pracovnici, která případ vedla. Krajský úřad však stížnost zamítl a dohled potvrdil. Ani to matku nezastavilo – tentokrát podala žalobu ke správnímu soudu.
Nečekané rozuzlení – dítě potřebuje oba rodiče
Dohled na výchovou dítěte byl pro matku společensky nepřijatelný (co si o ní okolí pomyslí). Než soud projednal žalobu, situace mezi rodiči se začala postupně zklidňovat.
Matka pochopila, že neustálý boj nikam nevede a že střídavá péče je pro ni vyhovující, protože má čas i pro sebe. OSPOD nařízený dohled po čase zrušil a správní soud žalobu matky zamítl.
„Chtěla jsem to zkusit.“
Jednou jsem se matky zeptala, proč to všechno dělala, co bylo vlastně cílem jejího boje, když vidí, že je dcera spokojená a ona vlastně taky. Matka odpověděla „chtěla jsem to zkusit.“
Chtěla jsem to zkusit? Opakovala jsem si… Tohle „chtěla jsem to zkusit“ a matčiny tři roky intenzivního boje se mi do paměti vryly tak, že na ně nelze zapomenout.
Při představě, co všechno musela prožívat Emička a jen proto, že to chtěla matka „zkusit“, je pro mě něco nepřijatelného.
Dnes je Ema spokojená, tráví čas s oběma rodiči a konflikt mezi nimi již není tak vyhrocený. Otec neztratil kontakt s dcerou a matka zjistila, že ze situace může čerpat pro sebe benefity v podobě více volného času. Otec však musí i nadále dělat ústupky, aby se vztahy mezi rodiči nevyhrocovaly a zůstaly v rámci možností neutrální.
Situace sice není ideální, ale dítě je v péči obou rodičů, jsou zajištěny jeho potřeby, je spokojené a to je pro dítě nejlepší.
PONAUČENÍ Z PŘÍBĚHU
Tento případ ukazuje několik důležitých věcí:
Rodičovská péče by měla být o potřebách dítěte, ne o boji rodičů. Pokud se jeden z rodičů snaží druhého z výchovy zcela vyloučit, často tím dítěti spíše ubližuje.
Neustálé soudní spory a obstrukce mohou dítě vážně poškodit. OSPOD a soudy jsou zde proto, aby chránily zájmy dítěte, ne aby sloužily jako nástroj boje mezi rodiči.
Manipulace se zdravotním stavem dítěte může být vyhodnocena jako ohrožení dítěte. Přehnané vymýšlení zdravotních problémů a bránění druhému rodiči v kontaktu může vést až k zásahu orgánů sociálně-právní ochrany.
Časem se ukáže, co je pro dítě skutečně nejlepší. I když byla cesta k dohodě trnitá, nakonec se ukázalo, že střídavá péče Emě prospívá a konflikt mezi rodiči polevil.
Boj o dítě by nikdy neměl být boj o moc.
Dítě potřebuje oba rodiče – a pokud se rodiče nedokážou dohodnout sami, nakonec o jejich vztahu k dítěti rozhodnou soudy a úřady. A to je něco, co by si každý rodič měl uvědomit dříve, než se do zbytečných sporů pustí.
Než přistoupíte k soudnímu řešení péče o vaše dítě, zkuste využít odborných informací, které jsem pro vás sepsala v e-booku 6 KROKŮ K DOHODĚ O DĚTECH.
Pozn.: Jména a některé detaily příběhu byly pozměněny z důvodu ochrany soukromí zúčastněných osob.
Rodinná poradkyně a mediátorka s více než dvanáctiletou zkušeností s prací s rodinami, zejména v oblasti sociálně-právní ochrany dětí. Specializuje se na poradenství rozcházejících se rodičů s dětmi. Nabízí podporu a komplexní pohled na možnosti řešení péče o děti a pomáhá nalézt cestu smíru bez obviňování a kritiky. Více o Petře zjistíte zde.