Rozchod rodičů s sebou přináší řadu otázek, obav a vyjednávání. Jedním z nejcitlivějších témat je kromě péče o děti i otázka výživného.
Rodiče, kteří se dohodnou na střídavé péči, často předpokládají, že náklady budou automaticky 50:50, a tedy že není důvod, aby někdo někomu platil. Jenže realita bývá složitější a výživné může být aktuální i v případě střídavé péče.
Proč tomu tak je?
Co je vlastně střídavá péče?
Střídavá péče znamená, že dítě žije střídavě s oběma rodiči – nejčastěji v přibližně stejném časovém poměru. Neznamená to však, že musí jít o přesné rozdělení 50:50. Důležitější, než časový poměr je fakt, že oba rodiče mají v péči dítě a podílejí se na jeho výchově a každodenním životě.
Mýtus: Střídavá péče = žádné výživné
Mnoho rodičů má za to, že pokud pečují o dítě „napůl“, nikdo by neměl platit výživné. Tento názor je pochopitelný, ale z právního i praktického hlediska zjednodušený.
Soudy, a i zákon, vychází z principu, že oba rodiče mají povinnost přispívat na výživu dítěte podle svých možností, schopností a majetkových poměrů – nikoli pouze podle času, který s dítětem tráví.
Nejde jen o čas, ale i o (ne)rovnost příjmů
Hlavním důvodem, proč může být výživné stanoveno i při střídavé péči, je rozdíl v příjmech rodičů.
Jestliže jeden rodič vydělává výrazně více než druhý, soud může rozhodnout, že i přesto bude platit výživné – a to ve prospěch dítěte.
Cílem je, aby dítě mělo stejnou životní úroveň v obou domácnostech a nezažívalo výrazný rozdíl v kvalitě života mezi jedním a druhým rodičem.
Příklad:
Pokud otec vydělává 80 tisíc měsíčně a matka 25 tisíc, pak by při absenci výživného mohlo dítě v jednom domově žít v podstatně odlišných podmínkách, což může ovlivnit jeho životní úroveň.
Výživné není „dárek“ druhému rodiči
Mnoho rodičů má pocit, že pokud platí výživné, dávají peníze svému bývalému partnerovi nebo partnerce. Je ale důležité si připomenout, že výživné je určeno výhradně pro dítě, ne pro rodiče.
Rodič, který peníze přijímá, je má využívat k zajištění potřeb dítěte – stravování, bydlení, školní pomůcky, oblečení, kroužky, lékařská péče apod.
Zároveň je třeba si uvědomit, že některé výdaje nejsou dělené mezi rodiče snadno – například když je dítě zrovna u mámy, ta zajišťuje každodenní potřeby, vaří, pere, organizuje. Pokud má zároveň nižší příjem, finanční zajištění formou výživného je logické a spravedlivé.
Co když se dohodneme jinak?
Rodiče by se měli na výživném ideálně dohodnout – i při střídavé péči. Pokud je dohoda vyvážená, reflektuje reálné možnosti obou stran a především slouží nejlepšímu zájmu dítěte, a pokud o poměrech dítěte rozhoduje soud, obvykle ji schválí.
Dohoda však musí být konkrétní a adekvátní.
Příklad:
- každý rodič bude hradit určité výdaje přímo (např. oblečení, školní pomůcky, tábory),
- jeden rodič hradí výživné a druhý zajišťuje vše potřebné pro dítě,
- rodiče se budou v hrazení nákladů střídat v určitých intervalech (např. školka, kroužky – vždy po jednom pololetí),
- společné náklady budou rozděleny v poměru příjmů.
Možností je spousta. Vždy vycházejte z vaší situace a potřeb dítěte.
V případě vyčíslení vyššího výživného lze částku rozdělit a například vkládat na dětský spořící účet/stavební spoření, apod. Při takové možnosti zvažte, jaké jsou reálně náklady, se kterými budete měsíčně disponovat a jakou částku financí si můžete dovolit zasílat na spoření.
Dítě není rozpočtová jednotka
Je potřeba si připustit, že náklady na dítě nejsou vždy snadno měřitelné. Něco lze rozpočítat (jídlo, kroužky), něco těžko (čas, péče, emoční podpora).
Výživné je nástrojem, jak narovnat nesoulad mezi rodičovskou péčí a ekonomickou realitou.
Pokud jeden rodič dítěti koupí nové kolo a druhý mu uvaří oběd, nedá se to jednoduše srovnat. Výživné přináší jistý řád a předvídatelnost. O potřebách dítěte spolu komunikujte a domlouvejte se. O tipech, jak spolu komunikovat efektivně jsem psala ZDE.
A co tabulky Ministerstva spravedlnosti?
Ministerstvo spravedlnosti zveřejňuje doporučující tabulky výživného, které se zohledňují i při střídavé péči. Pokud by oba rodiče měli dítě v péči stejný čas, ale jeden z nich má trojnásobný příjem, je nutné vypočítat výživné v adekvátní výši. Opět ale záleží na konkrétní situaci.
Výživné není trest
Důležité je také změnit pohled: výživné není trest za to, že trávíte méně času s dítětem nebo že více vyděláváte. Je to způsob, jak udržet stabilitu v životě dítěte. Dítě by nemělo být rukojmím toho, kdo má více peněz, ani pociťovat, že s jedním rodičem „žije lépe“. Pokud jsou vztahy mezi vámi napjaté, nedaří se vám komunikovat, domlouvat na péči a máte obavu, že se vám nepodaří najíst cestu k dohodě o výživném, můžete využít služeb odborníků. O možnostech rodinné terapie a mediace si přečtěte ZDE.
Rodinná poradkyně a mediátorka s více než dvanáctiletou zkušeností s prací s rodinami, zejména v oblasti sociálně-právní ochrany dětí. Specializuje se na poradenství rozcházejících se rodičů s dětmi. Nabízí podporu a komplexní pohled na možnosti řešení péče o děti a pomáhá nalézt cestu smíru bez obviňování a kritiky. Více o Petře zjistíte zde.